Mě prostě baví žít!

7. února 2016 v 20:40 | N.S. |  Vylévání srdíčka
Jednoho slunného dne jsem se vzbudila a zírala do stropu. Ležela jsem v posteli a přemýšlela. I přes všechny vlivy si prostě nevážíme života. Mnoho lidí, kteří žít chtěli nemohli... Nyní se nacházíme v době, kdy lidé žít nechtějí, ale přežívat musí. Z hlediska doby si myslím, že je všechno zvrácené a není tomu tak, jak bylo třeba v minulém, či předminulém století. Lidé se ženou za penězi, už ani neznají termín 'láska', jelikož se žije v tak umělé době, kdy jde jen o sex. Zkrátka hodně lidí na této planetě nebaví žít, protože si přijdou zbyteční a tak podobně..
 

Haló? :D

7. února 2016 v 19:59 | N.S. |  Vylévání srdíčka
Ahoj! :) To by mě zajímalo, zda-li to tu někdo ještě čte. A jestli jo tak je to hustý a cool. Ne vážně, já sem píšu jen když mám čas a náladu pod psa, což je docela blbý, protože ty nálady a depky se pak přenáší na čtenáře. To jsme se totiž jednou učili v psychologii. Asi se divíte proč jsem celkem šťastná... Tak já vám to zdůvodním. Poznala jsem toho nejlepšího člověka, který mě činí nejšťastnější a cítím, že on mě doopravdy miluje... není to jako to bylo dřív, teď je to víc vážný a hezký. Tím chci říct, že ve dvou se to lépe táhne. A to cokoliv. Nedávno bylo vysvědčení... já opět neprospěla z matiky, jak jinak. Nyní bereme logaritmy a to je stokrát těžší než látka v prvním pololetí. No doufám, že nějakým způsobem se dostanu do třeťáku.
Co se týče hraní na housličky, tak jsem docela pokročila. Možná budu mít svůj druhý sólový koncert za život! Jo! Jen pro informaci na housle hraju 11 let. A taky mě přijali do jednoho orchestru docela dost velkou náhodou. Díky Bože! :)
A víte jak jsem vám psala o té zlé paní profesorce na ošetřovatelství? Je to furt stejný! Od září se nic nezměnilo a navždy pro ní budu Markéta, kterou bude neustále vyvolávat.
Jsem ráda, že jsem vám sem dneska mohla něco málo připsat. Ale nebudu sem psát, že to chci rozjet... všichni víme, jak to dopadá :D

depkoidní období

4. listopadu 2015 v 19:44 | N.S. |  Vylévání srdíčka
Ozývám se po dlouhé době, mrzí mě to, ale nedalo se nic jiného než učit a trápit se. Blíží se čtvrtletí, a tak všichni řeší moc známky, jestli se učíme nebo ne, a podobné nedůležité věci. Sakra. Vždyt k tomu povolání co studuju, potřebuju jen praktická cvičení a pár teorie. Ne znát Coulombův zákon a Ústavu ČR - to právě teď probíráme. Nic nenadělám. Škola mi jde o trochu lépe než loni. Ale s matikou jsem na tom hodně špatně, a hlavně i když mi to lidé vysvětlují 34223x prostě to nepochopím. Z matematiky mam průměr 4,83 což asi všichni víme co znamená. Ostatní předměty jsou v pohodě.
Co se týče toho ošetřovatelství, tak paní profesorka mě vyvolává pořád. I spolužačky se diví, proč pořád já. Hlavně ona mě furt zkouší, tak už mi to přijde vtipně trapný, že furt já. Psali jsme test měla jsem za 2, tak celkem čuměla ale jinak prostě... ještě že ji máme jeden rok fakt že jo :D .
Nevím, zda jsem to sem psala, ale fakt nevim co se sebou. V září jsem měla schůzku s jednim klukem. Nejdřív to vypadalo, že budeme jen kamarádi, ale víte jak to je. Já se do něj zamilovala až po uši. Jenže jsme se viděli jen jednou... ted se s nim chci kdykoliv sejít a on nemůže, tak nevim jestli nechce abych s nim kamkoliv chodila nebo nemá prostě jiný důvod. Ale sere mě to. A to sakra moc. Napsala jsem mu to, že k němu cítím něco více než kamarádství, ale nastal problém. On začal psát textovky typu:"Nevim zda jsem schopen milovat", "Nejsem si jistej jak mi tu lasku dokazes". Já mu o svých citech napsat nechtěla, ale jinak to už nešlo, dusila bych to v sobě do nekonečna. Kdyby se mi jen líbil, tak to vzdam, odeberu si ho z přátel a prostě na něj zapomenu, jenže jsem do něj blázen, tak to nevzdam dokud mě nepošle do prdele sám.
PS:Omlouvám se za použité vulgarismy, jsem unavená, a zítra mě čeká velikánský test z matematiky, tak jsem vystresovaná jako nikdy.
 


Peněz není nikdy dost

28. září 2015 v 20:46 | N.S. |  Pisálkův koutek
Kdybych se zničehonic stala milionářkou, musela by to být vážně velká náhoda. Jelikož žijeme v realitě a ne ve filmu, tak je logické, že každým dnem se nám to stát nemůže.
Ovšem kdyby se mi splnil sen, hrála bych s kapelou, a byli bychom známí po celém světě (o tom si mohu nechat jen zdát..), tak bych na tom finančně byla také jinde. Hlavně si sebe jako milionářku fakt nedovedu představit, protože žiju dost skromně a nevyrůstám ve snobské rodině.
Kdyby se něco stalo, a najednou bych viděla na výpisu kreditní karty něco kolem milionu, tak v první řadě bych na to zírala a nevěřila tomu. Koupila bych si všechno co potřebuju, konečně bych měla z čeho žít sama za sebe. Velkou část bankovek bych darovala rodině, která peníze fakt potřebuje. Pak také přátelům, kteří sotva vycházejí s platem. No a nakonec bych darovala všechny peníze dětem v Africe, které tam umírají na hlad či různé infekční onemocnění.
Netuším, zda bych se změnila chováním jako většina lidí, kteří si žijí v blahobytě... ale myslím, že spíše ne.
A co byste měli v plánu vy?